Naro­di­la se v Miku­lo­vě, kde taj­ně dopí­je­la v rodin­ném sklíp­ku zbyt­ky vína po návště­vách, v dět­ství chtě­la být balet­kou, stu­do­va­la na brněn­ské Kon­zer­va­to­ři a praž­ské DAMU. Hos­to­va­la v Diva­dle Na zábrad­lí i v Čino­her­ním klu­bu Pra­ha (Dám­ský krej­čí).
Umí zavr­tat hmož­din­ku, roze­znat bílé víno od čer­ve­né­ho, vybrat muzi­ku do insce­na­ce, vymys­let svě­tel­ný scé­nář a efek­ty. Léčí se z per­fek­ci­o­na­li­zmu, ale zatím bez­vý­sled­ně. Neroz­či­lu­je se, když se jí novi­ná­ři ješ­tě po dva­ce­ti letech pta­jí na prin­cez­nu Zubejdu (Lotran­do a Zubejda, 1997), ani když na ni chla­pi jako hora hale­ka­jí na uli­ci, že na ni vyrostli.
Baví ji sever­ská kine­ma­to­gra­fie, dra­ma­ti­ko­vé Tolstoj, Dosto­jev­ský a Čechov, váž­ná hud­ba a bytí v lese.
Mys­lí si, že člo­věk má prá­vo být tím, čím sku­teč­ně být chce, ne tím, kým by ho chtě­li mít ostatní.

Vystu­pu­je v inscenacích:
Nebe?
Vep­řo, kne­d­lo, zelo
Biosto­ry
Čte­ní ke kafi