Ori­gi­nál­ní kome­die s Jose­fem Poláš­kem, Vác­la­vem Kop­tou a Simo­nou Vrbic­kou Dvě jmé­na, kte­rá nás hned pře­ne­sou k roman­tic­ké­mu wes­ter­nu a k okouz­lu­jí­cím dare­bá­kům v podá­ní Pau­la New­ma­na a Rober­ta Red­for­da. A tako­vý­mi fra­je­ry na
divo­kém Zápa­du se cítí i dva kama­rá­di „na život a na smrt“, kte­ří tou­ží pro­ží­vat stej­ná dob­ro­druž­ství, pře­pa­de­ní, stří­le­ní i nebez­peč­né útě­ky. Neva­dí jim, že mís­to pis­to­lí vytáh­nou tře­ba roh­lík a prcha­jí-li divo­kou jízdou na koni, pros­tě se sami
pře­mě­ní v koně. A mno­ho dal­ší­ho stvo­ří jejich fan­ta­zie, pro­to­že jsou paci­en­ty psy­chi­at­ric­ké léčeb­ny. Svá napí­na­vá dob­ro­druž­ství neka­zí logi­kou, ani zdra­vým rozu­mem a k plá­no­vá­ní útě­ku je vede tou­ha po svo­bo­dě. Jejich pro­ti­hrá­čem je zku­še­ná sest­ra při­chá­ze­jí­cí vždy v neče­ka­ném oka­mži­ku. V prud­kém ryt­mu gro­tes­ky se stří­da­jí komic­ké situ­a­ce, ve kte­rých nechy­bí slov­ní humor. Her­ci si s jem­ným nad­hle­dem mohou uží­vat gej­zír absur­dit, kte­rý­mi doká­žou vyvo­lat ode­zvu baví­cích se divá­ků. Autor nazval prá­vem svo­ji tvor­bu „smí­cho­vou katar­zí“ a i tou­to kome­dií potvr­dil, že pat­ří k nej­ú­spěš­něj­ším čes­kým komediografům.
Luboš Balák se stal po absol­vo­vá­ní JAMU (obor dra­ma­tur­gie) na deset let umě­lec­kým šéfem Diva­dla na pro­váz­ku, násled­ně Ha diva­dla; jako reži­sér hos­to­val v něko­li­ka morav­ských diva­dlech. Sym­pa­tic­ké je, že jeho před­sta­ve­ní jsou vždy výsost­ným diva­dlem, jejich hod­no­ty se na jeviš­ti pro­je­ví pře­de­vším ve spo­lu­prá­ci s her­ci, jak je tomu i u kome­die, kte­rou uvádíme.