„To jsou samé drogy, čuchání, injekce, člověk je rád, když se mu podaří vychovat normálního alkoholika!“
Autor: | Bolek Polívka |
Režie: | Bolek Polívka |
Hrají: | Anna Polívková, Bolek Polívka, Jaromír Barin Tichý / Miloslav Maršálek, David Rotter, diváci |
Dramaturgie: | Petr Oslzlý |
Scénografie: | Jaroslav Milfajt |
Kostýmy: | Sylva Zimula Hanáková |
Světla: | David Kachlíř |
Hudba: | David Rotter |
Produkce: | Markéta Tulisová |
Choreografie: | Michal Kurtiš |
Foto: | Monika Chupeková |
Délka: | 140 minut + přestávka |
Premiéra: | 18. 06. 2014 |
Divadlo: | Divadlo Bolka Polívky |
DNA, jako slovo, jsou jen tři písmena. DNA, jako titul, představuje tři prvky s důležitým významem pro autorskou hru Bolka Polívky. DNA je šroubovice genetických informací, nositel dědičnosti mezi otcem a dcerou. Dna, to je také choroba, která se táhne celým životem a občas ho v nejnevhodnější okamžik ovlivní. A jsou tu i jiná dna. Chvilky, na které se snažíme zapomenout, ale nedaří se nám a připomínáme si je. Dna osobní, vztahová i existenční.
Divadelní zpracování generačního střetu otce a dcery, kde ON (Bolek Polívka) a ONA (Anna Polívková) prožívají humorné i vážnější situace svého všedního života. Jako herečtí kolegové společně tráví čas v šatně a sem tam si odběhnou na scénu. Nebo už na scéně jsou? ON je chátrající, životem prozkoušený muž, který rád poučuje a vrtá do života svému potomkovi. ONA má pocit, že její zploditel je paranoidní šťoural. Oba ovšem spojuje upřímné „mít rád, i přestože…“.
Komedie s autobiografickými prvky je plná gagů, klaunských a divadelních výstupů a efektů, typické improvizace i charakteristického humoru Bolka Polívky, který půvabně osvěžuje jeho dcera, Anna Polívková.
Recenze:
Bolek Polívka hraje na city. A nelze mu nepodlehnout
01. 03. 2018, kultura.zpravy.idnes.cz, Jana Soukupová