Fran­couz­ská kome­die o nevě­ře, ve kte­ré se lže jako o závod.
Co je lep­ší, kru­tá prav­da, nebo milo­srd­ná lež?
Naše kome­die se nepo­kou­ší tohle dile­ma roze­tnout. Vší­má si pou­ze para­do­xu, že dokud žili její hrdi­no­vé ve slad­ké nevě­do­mos­ti, byli šťast­ni. Od chví­le, kdy se zača­la odha­lo­vat prav­da, šlo to s nimi z kop­ce. Před časem jsme uved­li jis­kři­vou kome­dii MLČENI ZLATO. Pokud se vám JEN PRAVDU, DRAHÝ bude zdát jako její vol­né pokra­čo­vá­ní, nemý­lí­te se. Tedy, jestli
jste se bavi­li u prv­ní hry, je téměř jis­té, že se bude­te bavit i u této. Ale proč se vlast­ně těm nešťast­ní­kům smě­je­me? No pro­to, že se to nesta­lo nám. Vyba­vu­je se mi při této pří­le­ži­tos­ti pohled Woo­dy Alle­na na své kome­die:  „Jest­li se
lidé smě­jí a nemys­lí, měl jsem úspěch. Pokud se smě­jí a mys­lí, měl jsem vel­ký úspěch. A pokud se nesmě­jí a mys­lí, dosá­hl jsem svého.”
Neber­te ovšem Alle­na váž­ně. Kdy­by jeho kome­die neba­vi­li, lidé by je tolik nemi­lo­va­li. S čis­tým svě­do­mím vám, milí divá­ci, před­klá­dá­me vese­lo­hru, kte­rá bri­lant­ně mapu­je insti­tu­ci man­žel­ství. A jest­li vám někdy pou­ta man­žel­ství při­pa­da­jí těž­ká, nemý­lí­te se. Jsou vel­mi těž­ká, jsou těž­ká tak, že se musí dát dohro­ma­dy dva, aby je unes­li… někdy i tři.