Pro­slu­lá tragi­ko­me­die Ist­va­na Örke­ny­ho s Pav­lou Tomi­co­vou a Zorou Val­cha­řo­vou-Pou­lo­vou v hlav­ních rolích. Erži Orbá­no­vá, huba­tá, živel­ná a své­rázná hrdin­ka, pro­ží­vá svá kaž­do­den­ní dob­ro­druž­ství v komu­nis­tic­kém Maďar­sku mezi sdí­le­ným bytem v buda­pešťském čin­žá­ku, mňou­ká­ním „koči­čí hry“ se sou­sed­kou Myš­kou a haš­te­ře­ním ve fron­tě v mlé­kár­ně. Její ele­gant­ní a klid­ná sest­ra Gize­la žije zase už šest­náct let upou­ta­ná na své koleč­ko­vé křes­lo v Mni­cho­vě ve svo­bod­ném západ­ním Němec­ku a nezbý­vá jí než po tele­fo­nu a v dopi­sech čas­to mar­ně usměr­ňo­vat sestři­ny eska­pá­dy. Je tu totiž Pav­la, Erži­na nová kama­rád­ka, kte­rá má na ni „báječ­ný vliv“ a samo­zřej­mě Vik­tor Mol­nár, obžer­ný, kdy­si slav­ný oper­ní pěvec, jehož způ­so­by u sto­lu jsou sice mimo­řád­ně nesne­si­tel­né, ale Erži mu s rados­tí kaž­dý čtvr­tek vaří veče­ře… Oblí­be­ný maďar­ský pro­za­ik a dra­ma­tik Ist­ván Örke­ny napsal svou Koči­čí hru v roce 1963 nej­pr­ve jako nove­lu a tepr­ve o něko­lik let poz­dě­ji ji zadap­to­val do diva­del­ní ver­ze, se kte­rou sla­vil úspě­chy na mno­ha svě­to­vých jeviš­tích, včet­ně praž­ské­ho Národ­ní­ho diva­dla, kde v roce 1974 vznik­la legen­dár­ní insce­na­ce s Danou Medřic­kou a Vlas­tou Fabi­á­no­vou. Užij­te si s námi v režii Tere­zy Kar­pi­a­nus život­ní pří­běh sester Szkallo­vých, nej­krás­něj­ších dívek z měs­teč­ka Leta, okres Szol­nok, v této hře o stár­nu­tí, lás­ce, váš­ni k živo­tu, sester­ské blíz­kos­ti a hlav­ně nezdol­ném optimismu!

„Víš, my s Myš­kou hra­je­me tako­vou zvlášt­ní hru: když se vrá­tí z kan­ce­lá­ře, zam­ňou­ká a já k sobě pus­tím sou­se­do­vic koč­ku a ta jí odpo­ví mňou­ká­ním. Myš­ka odpo­ví koč­ce a kočka Myš­ce… Není to vlast­ně hra ale tako­vý zvyk…“