Kome­di­ál­ní mis­trov­ství Pav­la Zed­níč­ka s náde­chem jem­né melan­cho­lie, smy­sl pro detail i obrov­ská ener­gie jsou záru­kou dal­ší­ho zají­ma­vé­ho pohle­du na ten­to věč­ný lid­ský typ. Pohle­du na Lakom­ce sou­čas­né­ho, bez kra­jek a paruk, ale s krá­sou a jis­krou Molièro­va jazy­ka. Oproš­tě­ný od kudr­li­nek nekom­pro­mis­ně nasta­vu­je zrca­dlo nám samot­ným přes­ně tak, jak to s nesku­teč­nou chu­tí a odhod­lá­ním dělal už sám Molière svým současníkům.