S nej­vyš­ším úža­sem a úctou k Mácho­vi a s roze­chvě­ním z mimo­řád­né Báry Hrzá­no­vé a s rados­tí nad vyspě­lým pub­li­kem — čas­to vel­mi mla­dým — osla­vu­je­me těch deset roků úchva­tu z Mácho­va génia, kte­rý jedi­ným tvo­ři­vým ges­tem povzne­sl čes­kou poezii a jazyk k absolutnu.
Lyric­ko­epic­ká báseň vyda­ná v dub­nu 1836, sedm měsí­ců před Mácho­vou smr­tí. Obsa­hu­je pro­log „Čecho­vé jsou národ dob­rý“, čty­ři zpěvy a dvě inter­mez­za. Mácho­vý­mi sou­čas­ní­ky (kro­mě Kar­la Sabi­ny) při­ja­tá roz­pa­či­tě až nepřá­tel­sky. Ale obdiv­ně a pro­gra­mo­tvor­ně už gene­ra­cí Neru­do­vou a uctí­va­ná surre­a­lis­ty v čele s Nezva­lem a Teigem.