Tro­ji­ce her­ců vstu­pu­je na jeviš­tě vždy bez pře­dem dané­ho scé­ná­ře. Prů­běh před­sta­ve­ní tak při­po­mí­ná chůzi po laně, kde hro­zí nebez­pe­čí pádu a záro­veň, když se vše daří, máte pocit, že se dotý­ká­te hvězd. Situ­a­ce, posta­vy, záplet­ky, cha­rak­te­ry, pís­nič­ky i tan­ce, to vše se rodí až na jeviš­ti pří­mo ve svět­lech prá­vě vzni­ka­jí­cí­ho před­sta­ve­ní. Her­ci a pub­li­kum se najed­nou v roli scé­náris­tů i reži­sé­rů pro­pa­da­jí do svě­ta fan­ta­zie, do spo­leč­né­ho tvo­ře­ní hry. „Milost­ný Troj­ú­hel­ník“ téma­tic­ky čer­pá ze živo­ta samot­né­ho, ale i z růz­ných sno­vých a intu­i­tiv­ních zážit­ků, noří se do neko­neč­né­ho a neu­cho­pi­tel­né­ho svě­ta fan­ta­zie. To, co ve všech jimi vytvo­ře­ných hrách pře­vlá­da, je humor, smy­sl pro detail, střih a kari­ka­tu­ru běž­ných postu­pů a život­ních situ­a­cí. Pří­běhy, kte­ré se tak­to vyno­ří z pří­tom­nos­ti a atmo­sfé­ry dané­ho oka­mži­ku, oži­jí jen pro ten­to jedi­ný večer a už se nikdy nezo­pa­ku­jí. Pro­běh­ne dra­ma, něko­lik srd­ce­ryv­ných scén, komic­kých para­do­xů, absurd­ních až sno­vých výje­vů a nako­nec Vás pře­kva­pí, že na jeviš­ti byli jen her­ci, svět­la a pár rekvizit…