Oskar je úžas­ný chla­pec. Sedí na svém lůž­ku v nemoc­ni­ci, a to co potře­bu­je je oprav­du dob­rý plán. Měl by to být vskut­ku důmy­sl­ný plán, jak pře­žít život se vším, co k němu pat­ří až do vyso­ké­ho věku, ale stih­nout to v pře­ci jen tro­chu krat­ším čase. Jeden den jako deset let – s tako­vým kouz­lem může Oska­ro­vi pomoct jen jedi­ný člo­věk. Obá­va­ná škr­tič­ka z Lan­gu­e­do­cu, býva­lá zápas­ni­ce, dnes záhad­ná, úžas­ná, vždy poho­to­vá babi Růžen­ka… Spo­lu s Oska­rem jsou tým, kte­rý chr­lí vtip,
humor a nic pro něj není sva­té, nemož­né, nedo­sáh­nu­tel­né i v těch nej­dra­ma­tič­těj­ších situ­a­cích. Všech­no zvlád­nou, vědí totiž dob­ře, že záda jim kry­je ješ­tě tře­tí taj­ný par­ťák Pánbůh osob­ně, kte­rý má kouz­la s časem a zázra­ky na
počká­ní takří­ka­jíc v popi­su prá­ce. Člo­věk mu jen musí věřit a jas­ně říct, co chce. Přes­ně to se Oskar musí nau­čit. Potom ten život také nějak vypa­dá a má styl i když je člo­vě­ku náh­le na kon­ci týd­ne z niče­ho nic sto­de­set let.

Erich E.Schmitt pat­ří v sou­čas­nos­ti k nej­o­ce­ňo­va­něj­ším a nej­hra­něj­ším evrop­ským dra­ma­ti­kům. Jeho hry jsou vždy odváž­ným, hlu­bo­kým pono­rem do lid­ské duše v její krá­se, ale i slo­ži­tos­ti. Schmitt doko­na­le balan­cu­je na hra­ně smutně-směšných
nálad. Ale humor je pro něho vždy způ­so­bem jak ucho­pit váž­né téma, tak jako v tom­to pří­pa­dě, kdy se spo­lu s Oska­rem vydá­me na pouť živo­tem, kde mu mís­to dlou­hých dnů zůstá­va­jí jen důle­ži­té chví­le. To by moh­lo být samo o sobě velmi
smut­né, ale zde prá­vě uvá­dí Schmitt do děje skvě­lou posta­vu babič­ky Růžen­ky, ener­gic­ké, vtip­né, nepro­nik­nu­tel­né a tajem­né Oska­ro­vy spo­leč­ni­ce. Spo­lu se doká­žou jen smát, na pláč není čas. Obě posta­vy jsou vel­kou výzvou pro herce,
kte­ří je doká­žou nejen zvlád­nout, ale navíc napl­nit vlast­ním téma­tem lid­ské­ho poro­zu­mě­ní, odva­hy a nezdol­né chu­ti žít. A prá­vě tuto chuť, humor a ener­gii, doká­že napl­no roz­dá­vat Pav­la Tomi­co­vá v posta­vě babi Růžen­ky, pro­to­že do své
posta­vy vklá­dá vel­ké poro­zu­mě­ní a srd­ce a Josef Polá­šek, jako Oskar, kte­rý je záro­veň dítě­tem i stár­nou­cím mužem, pří­mo se nám mění před oči­ma a v kaž­dé polo­ze je zce­la pře­svěd­či­vý. Oskar a růžo­vá paní je hrou o tom, jak může být život krás­ný i když je k nám kru­tý. Je o odva­ze žít a chu­ti se smát. Bez toho by to totiž všech­no bylo k nepřežití.