Fran­couz­ská kome­die o tom, že i lež pro­ne­se­ná z čis­té lás­ky zůstá­vá pořád lží a jako tako­vá má krát­ké nohy. Mateř­ská lás­ka nemá žád­né hra­ni­ce. Tak­že když si vaše milo­va­ná dce­ra usmys­lí, že se chce stát huma­ni­tár­ní pra­cov­ni­cí v Afri­ce, co udě­lá­te? Samo­zřej­mě jí pod­po­ří­te, pro­to­že pro ní bys­te udě­la­li coko­liv! I kdy­by to mělo zna­me­nat, že se z kože­šin pře­vle­če­te do oble­če­ní z bio­ba­vl­ny, sun­dá­te paro­ží ze zdí a nově zaří­dí­te celý byt, namís­to stea­ku při­pra­ví­te zele­ni­no­vé hody a na výbě­ro­vou komi­si zahra­je­te diva­dlo, že jste „alter-glo­ba­li­zač­ní nad­šen­ci“, i když nemá­te poně­tí, co to je. A kdy­by to bylo málo, z mat­ky – zko­rum­po­va­né práv­nič­ky – udě­lej­te obháj­ky­ni lid­ských a zví­ře­cích práv, otce – oper­ní­ho pěv­ce – vydá­vej­te za sirot­ka v důcho­du a bra­t­ra za afric­ké­ho bojov­ní­ka za svo­bo­du. Završ­te to ado­p­to­vá­ním hlu­ché­ho, sle­pé­ho, pajda­jí­cí­ho krá­lí­ka a to by bylo, abys­te neby­li přesvědčiví…!