Slav­nost­ní večer, byla jí udě­le­na cena. Měla by řeč­nit, říci něco oprav­du důle­ži­té­ho, zásad­ní­ho, ovliv­nit svět, pro­bu­dit lid­stvo… Ale jak? A je to vůbec mož­né? A máme se o to snažit?
Anna Polív­ko­vá se s humo­rem a sebe­i­ro­nií utka­la se svým věč­ným dile­ma­tem – vyja­d­řo­vat se slo­vy má v popi­su prá­ce čas­to, ale neby­lo by lep­ší, kdy­by mlče­la? Umí to i jinak, je pře­ci diplo­mo­va­ná spe­ci­a­list­ka na pohy­bo­vé divadlo.

Insce­na­ce vznik­la v kopro­duk­ci s diva­dlem La Fabrika.

Recenze:

Zná míru, doká­že rea­go­vat i na pod­ně­ty z pub­li­ka a moc toho nena­ke­cá. Anna Polív­ko­vá uvá­dí svůj Proslov.
25. 01. 2022, lidovky.cz, Luboš Mareček