Hra o schop­nos­ti uznat svůj omyl, smí­řit se s vlast­ní nedo­ko­na­los­tí pomo­cí nad­hle­du a také o odpuš­tě­ní. Dru­hým i sobě, když na to při­jde… Ved­le dogma­tu víry nebo vědy exis­tu­je ješ­tě jaký­si nepsa­ný zákon lid­skosti. A ten je „někde ved­le“. Jako ta pět­a­dva­cá­tá hodi­na dne, hodi­na rysa.
Zamyš­le­ní o morál­ních moti­va­cích v jed­ná­ní člo­vě­ka, o zkra­tech v jeho psy­chi­ce, o odpo­věd­nos­ti za vlast­ní činy, o záru­kách spo­leč­nos­ti napra­vo­vat vyši­nu­té jedin­ce, o nespo­ko­je­nos­ti s žitím na zemi, o nepře­ko­na­tel­ném nutká­ní sahat na živo­ty jiných a zni­čit ten svůj.