Vzhů­ru ke hvězdám má kro­mě skvě­lých (anti)hrdinek výbor­ně poin­to­va­né a ryt­mic­ky vysta­vě­né dia­lo­gy i funkč­ní a pře­kva­pi­vý situ­ač­ní rámec. Jones tak pro­po­ji­la dva zdán­li­vě pro­ti­klad­né vli­vy: gro­tesk­ní, čer­no­ko­me­di­ál­ní irské dra­ma ve sty­lu Mar­ti­na McDo­nagha a fran­couz­skou fraš­ku se vše­mi její­mi neprav­dě­po­dob­ný­mi náho­da­mi a udá­lost­mi, kte­ré se meto­dou sně­ho­vé koule
nekon­t­ro­lo­va­tel­ně řítí až k šoku­jí­cí­mu závě­ru.“ (Pavel Ondruch)

„Marie Jones (1951) se z uzná­va­né hereč­ky vypra­co­va­la na jed­nu z nej­re­spek­to­va­něj­ších seve­ro­ir­ských dra­ma­ti­ček. Ve své prů­lo­mo­vé hře z roku 1999 Plný kapsy šutrů (kte­rá se jako jedi­ná hrá­la i v ČR) doká­za­la, že umí – tak, jak je pro píší­cí her­ce typic­ké – mys­let nejen za posta­vy, ale i – a to u píší­cích her­ců typic­ké není – za celek.