Své obra­zy před­sta­ví absol­vent­ka brněn­ské archi­tek­tu­ry Kate­ři­na „Kasea“ Pet­ří­ko­vá. Ver­ni­sáž, kte­rou dopl­ní kla­vír­ní vystou­pe­ní Moni­ky Jakubíč­ko­vé, se usku­teč­ní 4. lis­to­pa­du v 16 hodin. Výsta­vu zahá­jí ředi­tel­ka diva­dla Kate­ři­na Komár­ko­vá spo­lu s před­sed­ky­ní správ­ní rady DBP Annou Putnovou.

Výsta­va potr­vá od 4. lis­to­pa­du do 14. prosince.

Kate­ři­na „Kasea“ Pet­ří­ko­vá je brněn­ská rodač­ka. Vystu­do­va­la archi­tek­tu­ru a 25 let úspěš­ně půso­bi­la v tom­to obo­ru doma i v zahra­ni­čí. Od dět­ství se pro­je­vo­val její výraz­ný tvůr­čí talent. Skr­ze tvor­bu šíři­la krá­su a lás­ku a dal­ší pozi­tiv­ní hod­no­ty. Inspi­ra­cí jí vždy bylo ces­to­vá­ní, a pře­de­vším boha­tý vnitř­ní svět. S časem se její tvor­ba pro­mě­ňo­va­la. Od oděvů z tex­ti­lu, kůže i papí­ru, šper­ků z růz­ných mate­ri­á­lů, autor­ské kera­mi­ky až po mal­bu na tělo. K tan­co­vá­ní při­by­la jedi­neč­ná zku­še­nost s tech­ni­kou CBW (kre­a­tiv­ní prá­ce s tělem), prá­ce ve spi­ri­tu­ál­ních a žen­ských kru­zích, stej­ně jako člen­ství v ROTARY BRNO CITY.

Při­bliž­ně v roce 2011 zača­la spon­tán­ně malo­vat ole­jo­vým pas­te­lem a tím­to médi­em se stá­le zabý­vá. Sou­čas­ně se ubí­rá „Ces­tou Man­da­ly“, kde nachá­zí obrov­ský poten­ci­ál pro sebe­ob­je­vo­vá­ní, léče­ní, roz­ví­je­ní tvůr­čích schop­nos­tí, vnitř­ní zklid­ně­ní, har­mo­ni­za­ci a radost. Nejde tedy pou­ze o prá­ci umě­lec­kou, ale záro­veň i psy­chospi­ri­tu­ál­ní. Tím­to smě­rem vede rov­něž své tvo­ři­vé díl­ny pro veřej­nost. Záro­veň na objed­náv­ku tvo­ří „Osob­ní Man­da­ly“ pro kon­krét­ní­ho člo­vě­ka. Je výraz­nou člen­kou mezi­ná­rod­ní komu­ni­ty Man­da­lis­tů, kde je její prá­ce pova­žo­vá­na za jed­nu z nejau­ten­tič­těj­ších. Kolem roku 2017 se v její tor­bě zača­ly obje­vo­vat poku­sy o prá­ci s akry­lem. Sou­čas­ně však autor­ka stá­le ješ­tě pra­co­va­la na man­da­lách. Od roku 2018 malu­je výhrad­ně akry­lem, kde stá­le obje­vu­je nové mož­nos­ti. Inspi­ra­ci nachá­zí pře­váž­ně v Řec­ku, kde trá­ví část roku a tvo­ří v pře­krás­ném ate­li­é­ru zasa­ze­ném do ská­ly a ote­vře­ném jed­nou stra­nou do pří­ro­dy. Vel­ký pro­stor, vůně kvě­tin, zpěv ptá­ků a západ­ní slu­níč­ko, to všech­no ovliv­ňu­je její tvorbu.